Mediální odezva

Všechny obrázky v tomto dokumentu, které jsou v modrém rámečku, si můžete prohlédnout v samostatném okně zvětšené. Stačí na ně kliknout.

ROZHOVOR V RÁDIU :

Tuto část musím začít od své babičky. Ta totiž nejen ráda poslouchá rádio, ale hlavně do něj dost často volá. Jednou z jejích nejoblíbenějších stanic je Český rozhlas Brno a speciálně pořady paní redaktorky Marcely Vandrové. Ještě, když jsme se my škvařili pod horkým australským sluníčkem, babička se při jednom ze svých telefonátů (mimo vysílání) paní Vandrové o mě svěřila. Ta prý projevila zájem o mé cestovatelské zážitky a že prý se jí mám po návratu domů ozvat. Babička to vzala pevně do svých rukou a hned po mém příjezdu v únoru 1999 mi s ní sjednala schůzku. Setkali jsme se krátce po jednom z jejich pořadů přímo před studiem Českého rozhlasu v Brně na Beethovenově 4. Hned jsme se domluvili, že se mnou paní redaktorka udělá asi třicetiminutovou živou reportáž a po náhledu do vysílacího kalendáře jsme se domluvili na 21.dubna mezi 15.30 a 16.00 h. Řekla mi, že si mám s sebou vzít nějaké fotky, abychom se měli při vysílání čeho chytit. To byla vlastně celá naše domluva.

Vybral jsem tedy asi třicet fotek, všem řekl, ať si naladí onu středu rádio na 93,1 MHz a kolem čtvrt na čtyři jsem už seděl lehce nervózní před dveřmi vysílacího studia. Paní Vandrová tam v tu dobu vysílala s nějakými dalšími hosty a tak na mě jen někdy mezi písničkami vykoukla a ujistila se, že jsem přišel. Probíhajíci rozhovor se jí ale dost protáhl, takže na mě přišla řada až kolem 15.40. Předpokládal jsem původně, že se aspoň nějak domluvíme o čem si budeme povídat, ale na to vůbec nebyl čas. Usedli jsme do studia ke kulatému stolu a paní redaktorka mi ukázala, kam mám mluvit. Začala si listovat fotkami, ale to už pomalu dozněla písnička. A tak jsme si začali povídat na živo. To už jsem nebyl vůbec nervozní a ani mi nepřišlo, že mluvím k nějakému většímu počtu lidí. Po asi pěti minutách následovala opět písnička a my měli možnost se dál probrat fotkami a aspoň trošku se spolu pobavit "mimo éter". Ve druhém a závěrečném pětiminutovém výstupu jsme volně pokračovali v povídání o Austrálii. Když jsme před čtvrtou skončili, přišlo mi, že bych toho chtěl říct ještě hrozně moc, ale toho času bylo opravdu moc málo. Ve chvíli, kdy začala hrát další písnička a my se pomalu loučili, rozblikal se na stole redakční telefon. Volala babička ...

Pro toho, kdo si chce moje vystoupení poslechnout, jsem ho zde připravil. Musím se dopředu omluvit, že kvalita záznamu není nejlepší. Bylo to způsobeno přehráním nahrávky z kazety do elektronické podoby na počítač. Záznam je ve formátu MP3 a je rozdělen do dvou částí, tak jak náš rozhovor předělila písnička. Soubory si můžete stáhnout či přímo poslechnout zde:

První část trvá 5:23 min a má velikost 1,26 MB.
Druhá část trvá 4:59 min a má velikost 1,17 MB.
Tak příjemný poslech vážení posluchači.

PUBLIKOVÁNÍ V MF DNES :

O tom, že bych zkusil poslat svůj článek o Austrálii do novin či nějakého časopisu jsem uvažoval už dost dlouho, asi tak od svého návratu domů. Ale teprve krátce před Vánocemi v roce 1999 jsem se konečně rozhoupal. Přepsal jsem do trošku kratší formy pasáž o Vánocích ze svého deníku, kterou si můžete přečíst kompletní na jiném místě těchto stránek. Poslal jsem ji e-mailem 12.prosince přímo do Mladé fronty Dnes s určením pro přílohu Na cestách, která vychází vždy v sobotu. K tomu jsem přiložil fotku nazvanou "Klokani a sáňky v Alice Springs", jejiž náhled vidíte vedle. Fotka vznikla krátce před Vánocemi 1998 v jednom obchodním centru v Alice Springs. Tady se můžete podívat, jak vypadal text, který jsem odeslal.

Na odpověď jsem dlouho nečekal. Už další den, tj. 13.prosince, mi paní redaktorka Smejkalová napsala, že můj text ve zkrácené verzi spolu s fotkou umístili na stránku cestovní přílohy, která měla vyjít nejbližší sobotu. Měl jsem z toho samozřejmě radost a náležitě to rozhlásil mezi všechny známé. V sobotu 18.prosince jsem netrpělivě listoval Mladou frontou a hledal svůj příspěvek. Skutečnost, nalezená na šesté straně přílohy, mě ale trochu zklamala. V doprovodném mailu jsem sice souhlasil s krácením či jazykovou úpravou, ale tohle se mi zdálo trochu moc. Podobně to pak komentovali i ostatní, kdo to viděli. Musel jsem pak mnohokrát vysvětlovat, že původní text byl daleko delší. Ale abych to tak neokecával, tak tady je oskenovaný článek, jak 18.12.99 vyšel:

Jenže to ještě pořád nebylo všechno. Příští středu, 22.prosince 99, jsem jako každý den četl Mladou frontu a na desáté straně mi málem vypadly oči z důlku. Uprostřed stránky věnované vánočním zvykům po celém světě trůnila moje fotka s klokany, táhnoucími sáňky o velikosti asi 17 x 13 cm. To bylo tedy zase příjemné překvapení! Vždycky mě bavilo focení, ale že moje fotka výjde na jedné z prvních stránek našeho nejčtenějšího deníku, o tom se mi zatím ani nesnilo. Ale dost už samovychvalování, důkaz můžete vidět zde napravo (celý obrázek má 139 kB).

A na závěr ještě, jaký byl můj honorář. Celkem jsem dostal od MF Dnes 450 Kč.

REXLEX a PRÁVO :

Jak se blížila olympiáda v Sydney v září 2000, napadlo mě, že bych mohl opět něco nabídnout do novin nebo časopisů. A tak jsem začátkem září některé z nich oslovil e-mailem s přibližně stejnou nabídkou. Jestli by se jim nehodily nějaké fotky z Austrálie, ke kterým bych mohl napsat i články. Některým jsem přímo i několik fotek poslal a s nimi i články o rudém středu kontinentu a našich zážitcích ze stavby olympijského areálu. Oslovil jsem takhle Mladý svět, Reflex, Týden, Svobodné slovo, MF Dnes, Právo a Lidové noviny. Netrpělivě jsem čekal na odpovědi, ale obratem přišla jenom jediná. Miloš Čermák z Reflexu mi vysvětlil, že články o Austrálii v souvislosti s olympiádou tiskli již během léta. Asi jsem to opravdu poslal pozdě a zřejmě i proto mi nikdo další dlouho neodpovídal.

Miloš Čermák mi ale zároveň ve své obratem poslané odpovědi nabídl, že dá tip na moji australskou stránku do rubriky "Internetový adresář", která pravidelně v Reflexu vychází. Prý proto, protože mu moje stránka připadá zajímavá. Sled událostí byl následující: 1.9.2000 jsem odeslal svůj mail s nabídkou, 4.9.2000 mi Čermák odpověděl a 14.9.2000 v Reflexu číslo 37 na stránce 47 byl v Internetovém adresáři skutečně jeden ze čtyř odkazů ten "můj". Celou rubriku si můžete prohlédnout na přiloženém obrázku (87 kB). Díky internetové službě Navrcholu.cz (opravdu výborné) jsem mohl sledovat, jak mi stoupla návštěvnost mé stránky. Před 14.zářím byl denní počet přístupů asi 10-20. A potom?

... pak to sice kleslo, ale díky olympiádě se návštěvnost až do půlky říjny držela
 většinou mezi 20-30 za den.

Teprve po měsící od poslání nabídek (5.10.2000) jsem dostal druhou odpověď. Byla od pana Borovičky z Práva. Omluvil se mi za dlouhou prodlevu a prošvihnutí olympiády. Ale zároveň mi dal nabídku, nad kterou se mi zatajil dech. Prý pokud chci, můžu napsat k Austrálii ještě něco dalšího a oni by to i s tím prvním článkem ("Rudý střed Austrálie") vydali v sobotní příloze Cestujeme. Zároveň mi dost podrobně popsal, jak by ty další články měly vypadat. Protože je příloha Cestujeme pojata zároveň jako servisní pro lidi, co by chtěli do dané země cestovat, měly se tam objevit i rady, doporučení a informace. Například o tom, kde bydlet, jak cestovat, kde a jak se stravovat, kolik to vše stojí, co dále nevynechat a čemu se naopak vyhnout. V případě úspěchu mi byla přislíbena celá stránka.

Nabídku jsem samozřejmě s radostí přijal. Koupil jsem si hned sobotní Právo, abych věděl, jak celá ta příloha vlastně vypadá. A pak jsem se pustil do psaní. Kdo by si myslel, že jsem to měl "sfouknuté" za jedno odpoledne, celkem by se mýlil. Kvůli aktuálním cenám a informacím jsem se nejdříve obrátil o pomoc na kamarády. Petr, který je zatím pořád v Sydney i Jana, která se odtamtud vrátila na jaře, mi ochotně poskytli čerstvé informace. Asi za měsíc jsem byl se psaním hotov. 17. listopadu jsem poslal panu Borovičkovi 7 článku s názvy: Rudý střed Austrálie, How are you?, Moře všude kolem, Nejen klokani a koaly, Praktické rady na cestu, Studium a bydlení, Sydney nebo Melbourne. Pan Borovička mi poděkoval, ale zároveň napsal, že neví, kdy články výjdou. Prý byla komplikovaná situace s místem v novinách a na přílohu Cestujeme se dostávalo jen nepravidelně. Já jsem pak ještě orodoval za kamarádku Janu, resp. firmu COOLAGENT, pro kterou pracuje. Začínali právě dělat studijní pobyty v Austrálii a tak si chtěli udělat malou reklamu. Pan Borovička nakonec přislíbil, že se pokusí propašovat jejich jméno do článku o studiu a bydlení.

Pak se dlouho nic nedělo. Koncem roku jsem poslal mail s dotazem a 15.1.2001 mi pan Borovička odpověděl, abych zatím zůstal trpělivý, že jsem pořád v "mariáši". 26. ledna se konečně ledy pohnuly a začalo to vypadat nadějně. Dostal jsem pokyn k zaslání dalších vhodných fotek. Požadavek zněl: námět s městským prostředím, může jít i o nějakou zaprášenou vesnici, ale hlavně ne Opera v Sydney! Jako druhou fotku si už pan Borovička vybral Uluru, které jsem mu poslal hned v září. Hledání to bylo pro mě těžké. Nakonec jsem ale vybral 8 fotek a ty mu poslal ať si vybere. Očekával jsem od pana Borovičky, že se mnou udělá ještě nějakou závěrečnou konzultaci. Nestalo se!

12. února v pondělí mi přišel z Prahy mail, že moje články o Austrálii vyšly už v sobotu 10.února. To byla rána pod pás. Téměř nikdo o této mé aktivitě nevěděl a o to víc jsem se těšil, jak dám všem dopředu vědět, aby si koupili sobotní Právo s mojí přílohou. Pan Borovička se mi omluvil, že byl na cestách a sám o tom dopředu nevěděl. Co se dalo dělat? Nezbylo mi nic jiného, než dát všem vědět aspoň dodatečně. Sám jsem ještě dva výtisky sehnal a později dostal další dva jako odškodné. Na závěr bych uvedl, že tentokrát jsou texty téměř totožné s mým originálem. Je tam snad jen několik mluvnických oprav a drobných krácení kvůli místu na stránce. Fotky se tam dostaly nakonec tři. Zejména Coober Pady a Uluru vypadají v černobílém novinovém podání dost odlišně od originálu, ale s tím se asi nic nedalo dělat. Zde jsou pro srovnání originály všech tří. To podstatné z přílohy Cestujeme 10.2.2001 jsem naskenoval, takže to můžete vidět i vy (celé obrázky mají 177 kB, 179 kB a 140 kB). Články na druhé stránce, kromě označeného, jsou od jiného autora.

1. část první stránky

2. část první stránky

Výřez z druhé stránky

Všechny nepochybně zajímá, jaký byl můj honorář. Celkem jsem dostal od Práva 2025 Kč.

KOKTEJL :

Můj zatím poslední, ale asi nejcennější novinářský počin je spojen s dnes u nás nejznámějším cestovatelským magazínem Koktejl. Začátkem října 2001 jsem dostal zprávu od redaktora, pana Hynka Adámka, který našel na internetu moje stránky. Ptal se mě, jestli by mohl do připravované přílohy KoktejlTrip o Austrálii použít nějaké moje texty. Samozřejmě mě to potěšilo a tak jsem ho ihned telefonicky kontaktoval. Projevil zájem jednak o můj deník z internetu, ale i o napsání nějakých dalších textů o Austrálii. Nedalo se to odmítnout. Některé požadavky jsem nemohl uspokojit, protože jsme tam třebas vůbec nebyli, ale domluvili jsme se, že mu napíšu návrh na jedno a dvouměsíční cestu po Austrálii i s popisem míst.

KoktejlTrip měj vyjít už v prosinci 2001, takže vše hodně spěchalo. V té době jsem ještě Koktejl nekupoval a tak jsem si aspoň na internetu našel předchozí čísla občasné přílohy KoktejlTrip, která vychází ve formátu A5 jako "kuchařka" pro cestování vždy do jedné zajímavé země.

Zatím jsem panu Adámkovi poslal aspoň text svého Australského deníku z internetu, obsah stránky Rozcestník se zajímavými odkazy na weby a pak taky moje články, které vyšly v Právu (viz. výše). Itineráře jsem měl dodat asi za týden. Dal jsem se do psaní. Šlo mi to ale pomaleji, než jsem čekal. Hodně informací jsem musel dohledávat a aby návrh cesty byl opravdu ucelený a zajímavý, zařadil jsem tam i místa, kde jsme sami nebyli. Nakonec jsem to stihl dopsat a poslat s odřenýma ušima a spíš pár minut po dvanácté. Aspoň jsem si to v té chvíli myslel... Návrh na jednoměsíční cestu byl dlouhý asi 4 stránky (191 řádků) ve Wordu a přečíst si ho můžete zde: (45 kB). Návrh na dvouměsíční cestu obsahoval asi 8 stránek (388 řádků) a text je k prohlédnutí zde: (92 kB)

Pan Adámek vše s díky přijal, postěžoval si na zlou šéfredaktorku, která ho tak časově tlačí a slíbil, že v prosinci vše výjde. Protože jsem Koktejl v té době ještě nekupoval, dostalo se ke mně prosincové číslo tak trochu náhodou a se zpožděním. Hledal jsem tam nějakou přílohu, ale marně. Napsal jsem tedy dotaz a bylo mi obratem telefonicky sděleno, že se vše nějak zdrželo a australský KoktejlTrip výjde až v únoru 2002. To už jsem Koktejl odebíral a když jsem v únorovém čísle zase nic nenašel, moc mě to už nepřekvapilo. Nakonec se příloha dostala až do březnového čísla Koktejlu.

Zvědavě jsem listoval těmi 68.stránkami v A5.kovém formátu a postupně s překvapením odhaloval, čím vším jsem zde jako autor přispěl. Byl to opravdu zajímavý mix. Pan Adámek čerpal opravdu ze všech zdrojů, které jsem mu nabídl. Moje podrobné itineráře dost zestručnil, ale podrobnosti, které z nich vystříhal, použil většinou v předchozích textech, které popisovaly jednotlivé australské státy. Dost mě zaskočil samotný úvod KoktejlTripu, kde pod názvem Nedokončený australský deník použil přímo náš příběh, včetně jmen. Možná ještě víc mě zaskočil závěr Tripu, kde pan Adámek použil kompletní obsah mé stránky Rozcestník. Bohužel se při tom ukázala zřejmě velká neznalost internetu, protože místo skutečných internetových http adres jen otrocky opsal názvy a popisky z mé stránky. Že se takováhle amatérská chyba stane v tak renomovaném časopise a nevšimne si ji ani korektura, mě opravdu šokovalo. Když jsem mu o tom napsal, volal mi a velmi se divil, že si žádné chyby není vědom...

V následující tabulce se můžete podívat, jak vypadají jednotlivé kapitoly KoktejlTripu o Austrálii, do nichž jsem nějak zasáhl. A to ve dvou verzích. Nejprve plná verze, jak to skutečně vyšlo (odkazy na iKoktejl.cz) a poté jen výtahy z těchto kapitol, obsahující text, jehož jsem autorem.

	iKoktejl	Čeho jsem autorem
Nedokončený Australský deník
Trip informace
Trip info
Trip itinerář
Nový Jižní Wales
Queensland
Severní teritorium
Jižní Austrálie
Victoria

A jak že jsem byl Koktejlem odměněn? Inu, celkem to činilo 2065 Kč.

Vytvořeno pro MSIE 5.0, rozlišení 800x600
Last modified 06/2004
© 2000-2004 Martin Pohanka