Dopisy

Maily

Dopisy

Počítač (11 kB)

Na této stránce jsem umístil pro zpestření autentický "deník", složený z 28. e-mailů, které jsem posílal v průběhu celého půlroku rodině domů. Samozřejmě jsem kromě toho posílal ještě další desítky mailů kamarádům a známým. Text mailů jsem neupravoval, jen jsem vyloučil některé pasáže, které byly čistě osobní. Kvůli autentičnosti nechávám text bez háčků a čárek, jak jsem ho psal v Austrálii, kde na PC nemají češtinu.


MAIL ČÍSLO 2
(první se nezachoval)
Datum: 9.9.1998
Název: Druha zprava od klokanu
... takze doufam, ze toto je uz druha zprava, kterou ode mne dostavate. Ten internet je opravdu skvela vec a to, ze je tady v knihovne zadarmo jeste lepsi. Chodime sem skoro kazdy den aspon na tu povolenou ctvrthodinku. Asi tak jednou za tyden se da jit i na hodinu, coz je ted prave muj pripad. Ta knihovna je i jinak vyborna, kdyz cekame na internet, tak si bud cteme noviny, nebo hledame neco ve slovnicich - maji tu i jeden cesky i kdyz pekne maly (treba chorvatsky je asi 10 krat vetsi).
Ale to jsem zacal skoro od konce. Urcite vas zajimaji jine veci. Takze hlavni je, ze jsme vsichni v poradku, bydlime uz zase spolu a da se rict, ze i vsichni pracujeme. Napjate vztahy, ktere jsme meli s Milanem se uz nastesti davno uklidnili a pote co Milanovi definitivne nevysla jeho prace, kvuli ktere nas chtel opustit, se nastehoval minulou stredu do naseho pronajateho pokoje. Takze ho ted obyvame tri. Tim se nam i trochu zmensil najem. Misto 60 dolaru na hlavu ted platime 50, coz je na mistni pomery dobra cena. Abyste meli srovnani, tak dolar (australsky) je asi 20 korun, nebo aspon byl, kdyz jsme odjizdeli.
Ten najem se tady pocita na tydny. Bydlime ve ctvrti Redfern, coz je vzhledem k obrovke rozloze Sydney velice blizko centra (pesky asi pul hodiny). Ctvrt ale asi patri k tem horsim. Je to docela videt. Bydli tam hodne puvodnich australanu, tzv. aborigines a ti patri ke spodku spolecnosti. Nekdy potkame na 200 metrech treba pet zebraku a to docela neprijemnych. Nasi domaci jsou nejaci libanonci, kteri maji krome naseho domu pronajaty naproti obchod. Jsou to manzele a bez pomocniku maji otevreno rano asi od osmi vecer do desiti. Tezky zivot. Ale jsou velice prijemni. Na nasem patre, kde je spolecny zachod, koupelna a kuchyne, bydli krome nas jeste dva pakistanci, jeden makedonsky Srb a jedna tajemna lady, kterou jeste nikdy nikdo nevidel. Ostatni najemnici jsou docela spravni, normalne se s nimi bavime. Dokonce se nam snazi pomoci a jeden pakistanec tvrde bali Evu. Ten Srb je taky pripad, ale na to ted neni cas. Nejak jsem se totiz rozepsal a cas rychle utika.
Takze nase prace.My dva s Milanem delame vlastne od tohoto tydne spolu roznaseni reklamnich letaku. Nas boss je docela prima chlapik ale s docela spatnou anglictinou, takze mu moc nerozumime. Vzdycky se s nami domluvi, kde se druhy den rano v sedm hodin setkame. Da nam planek ulic s vyznacenou trasou a kupu letaku, ktere my pak hazime do schranek. Je to ale pouze na sest hodin, takze koncime v jednu. Plat je asi prumerny - 8,5 dolaru na hodinu. Jak jsem poznal treba dneska, je to docala unavna prace. Skoro sest hodin chozeni a k tomu vstavani v pul seste, ale aspon neco. Predtim jsme tyden a pul shaneli zcela neuspesne. Obchazeli jsme desitky restauraci a ruznych obchodu a ptali se, ale nic nevyslo. Bud nikoho nechteli, nebo vadila nas anglictina, pripadne pracovni povoleni. Zkouseli jsme volat na inzeraty z novin, ale to bylo taky na nic. Eva ted pracuje v jedne kebabarne. Dela a prodava tam kebaby. Ma to ale jen na tri hodinky denne, takze taky nic moc. Proto shanime vsichni jeste dalsi prace. Neco se nam rysuje, ale je to tak zatim max na 10 procent. Tak uvidime.
Tedka uz budu muset koncit, ale pokracovani muzete cekat snad zitra. Mejte se doma vsichni pekne a vyridte vsem me pozdravy.
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 3
Datum: 11.9.1998
Název: Pokracovani z predvcera
... snazim se navazat na predvcerejsi mail. Popsal jsem vam zhruba nase ubytovani a praci. S novou praci zatim neni bohuzel nic noveho. S ubytovanim bohuzel trochu ano. Nasemu sousedovi Draganovi nekdo z jeho pokoje ukradl pamatecni nozik a nejake penize. Vzhledem k tomu, ze jsme tam novi a asi podle toho jak vypadame, mame takovy dojem , ze vsichni podeziraji nas. Je to dost blba situace. Je fakt, ze okolnosti nas usvedcuji, ale co mame delat?
Da se rict, ze krome hledani prace jsme uz dost casu venovali i poznavani Sydney. Na nasi jizdenku na mestskou dopravu muzeme jezdit i parniky, ktere jezdi normalne po zalivu. Hned v prvnich dnech jsme jezdili skoro kazdy vecer. Nekolikrat jsme byli u Opery, mozna pujdeme i nekdy na predstaveni, pry nas tam pusti i bez obleku a neni to az zase tak drahe. Zatim jsme ale chodili jen kolem. Kousek od Opery je i city, coz je vlastne centrum s mrakodrapy, obchody a treba i s vyhlidkovou vezi. Zaroven tam zacina taky dalsi dominanta Sydney - Most, ktery je ne vetsine pohledu spolu s Operou. Ten uz jsme si taky prohlidli a to jak z vody (lode), tak i kdyz jsme jeli primo po nem.
Z dalsich veci, co jsme podnikali stoji za to, ze jsme byli i v rozestavene olympijske vesnici, kde budou za 2 roky Olympijske hry. Nektera sportoviste uz jsou kompletni a nektera se jeste stavi (napr hlavni stadion pro 110 000 lidi). Nam se z Milanem povedlo proniknout do mist, kam normalni lide zatim nemuzou, vlastne na staveniste. Vlastne jsme se tam ptali na praci. A tak az po asi hodine chozeni v zakazanych mistech, nas velice udiveny strazce odkazal do spravnych prostor. Byl to docela zazitek.
Kdyz bylo asi nejvetsi teplo (okolo 23), tak jsme byli i na proslule plazi Bondi Beach, kde jsme se jednou i koupali. Taky jsem si zabehal v pisku. Minulou nedeli jsme byli na vylete v takovem narodnim parku, ale vlastne jen kousek od centra. Ale uz tam jsme videli dost zajimave zvere i rostlin. Za vsechno staci uvest treba nekolik hadu.
Cas me uz zase tlaci, takze vam napisu jeste svoji adresu, kam mi muzete psat
2/96 Pitt st.
Redfern
N S W 2016
Australie
Takze zatim cau
Martin

MAIL ČÍSLO 4
Datum: 17.9.1998
Název: 16 000 km
Ahoj doma

zdravim vas vsechny a jsem rad, ze dostavate moje zpravy. Zrovna dneska jsem chtel volat, ale zatim se to nejak nepovedlo. Ale jeste to zkusim. On je to docela problem s tim posunem. Kdyz chci zastihnout mamku doma, abych volal mezi sestou a sedmou rano ( to je 22-23 u vas), nebo odpoledne, coz je u vas rano. S tim jak jsme se domlouvali, ze si budete predavat vzkazy mezi vsemi rodici, muzeme klidne zrusit. Eva si pise s mamkou internetem i vickrat za tyden a Milan si zase pise se sestrou do skoly. Takze klid.
Jinak je ted vse u nas pri starem. Kazde rano s Milanem cestujeme do nejake stanice metra a tam nekde cele dopoledne do 13 roznasime letaky. Dalsi praci zatim nemame. Vcera jsme byli v jedne mycce aut, kde by nas asi prijali, ale museli bychom mit povoleni. Rikali nam, ze minuly tyden u nich byli imigracni a zatkli tam tri lidi na cerno, takze uz ted radsi berou jen s povolenim. Jeste, ze jsme tam nebyli driv ...
Asi jsem vam jeste nepsal, jaka je tu priroda. Sydney je sice velkomesto, ale vsude jsou same parky a zelen. Hlavne tu roste spousta zajimavych rostlin. Palmy a kaktusy jsou tu uplne normalni, rostou v parcich, lidem na zahradach i volne. Ve vzduchu je sem tam videt nejaky papousek, vetsinou jsou ale dobre slyset, protoze pekne rvou. Vcera jsem videl i nejakeho velkeho, myslim ze korelu, ci kakadu. A to nemluvim o jesterkach, kterych pri rozaneni potakavam opravdu desitky.
Jak jsem vam psal o Draganovi, tak uz se nastesti uklidnil a zase se s nami bavi. Ale on je porad takovy smutny. Asi je tady dost sam a nema moc pratel.
Takze ja zase musim koncit. Jestli muzu poprosit, abyste moje zpravy rozsirili i mezi ostatni lidi. Nemysli na ulici, ale treba tatkovi, babicce s dedou a klidne i do CN. Budu rad, kdyz me napisete aspon par radku, jak se mate vy. Vzdyt ja ani nevim, na jakou skolu chodi Mirek. Zdravim timto uplne vsechny a ze sluncem zaliteho Sydney se louci
Martin

MAIL ČÍSLO 5
Datum: 24.9.1998
Název: Snad ta kase nebude tak horka
Ahoj Mildo, Fanco, Barco, Velo a taky mamko, tatko, Mirku, babicky, dedo, Iris a vubec vsichni!

Dekuju za zpravy z domova, ty politicke a hospodarske nevesti nic dobreho, ale kdyz se divam na situaci tady v Australii, tak si zacinam cim dal tim vic uvedomovat, ze na tom nejsme tak spatne a mozna mame byt i na co hrdi. Takze neveste vsichni hlavu z politiky, ony ty nase problemy videne z velke dalky vypadaji skutecne trosku mensi.
Ted zase neco od nas. Vcera jsme byli cely den z nasimi novymi prately z Cech, vlastne Moravy, vlastne z Brna - Petrem a Sylvou. Jsou tady uz asi 9 mesicu a maji spoustu zkusenosti. Maji takovy skvely kempovaci auto Wolksvagen, kterym nas vcera vzali s sebou na vylet do zatoky Botany Bay, kde pristal kdysi kapitan Cook. Ono je to sice v Sydney, ale pro nas normalne tezko dostupne. Bylo to moc fajn, prosli jsme se po pobrezi, ktere vypadalo misty jako v Irsku, az na tu rafinerku, ktera nam za zady chrlila ze svych kominu ohen do vzduchu. Udelali jsme si obed u more a odpoledne se zase vraceli nazpet. Cestou jsme v jedne ctvrti narazili na hromady veci, ktere lidi vyhazovali pred dum, protoze se budou svazet do sberu. To byla velka prilezitost doplnit nase vybaveni. Vrhali jsme se na hromady veci a jasali pri kazdem nalezenem pokladu. Tak jenom my jsme ukoristili teflonovou panvicku, konvici na caj, kbelik, talire, hrnek, vejir a dalsi veci. Dobry ne?
Dneska jdeme z Milanem na finale ligy jejich nejoblibenejsiho sportu - ragby. Dostali jsme listky od naseho souseda - Pakistance. Myslim, ze to bude opravdu zazitek . Uz se oba tesime.
Ted tady cely tyden bylo krasne pocasi, porad jasno a pres den bylo takovych 20 - 25 stupnu.
Uz zase musim koncit, takze ahoj
Martin

MAIL ČÍSLO 6
Datum: 8.10.1998
Název: Poprve z noveho programu
Cau vsichni doma,

moje mira trpelivosti s programem POST.CZ prave pretekla a tudiz se budu dale hlasit z teto adresy, tedy
MPOHANKA[zavinac]HOTMAIL.COM
Chtel jsem sice zustat verny ceske firme, ale uz to nejde. V utery jsem vam napr. psal asi pul hodiny, aby mi to ten zmetek (post.cz) nakonec neodeslal, takze se to budu snazit dnes napsat znovu.
Mirku, tobe chci poprat vse nejlepsi k 19. narozeninam. Pohled s pranim dojde asi pozdeji, takze ti preju, aby te blechy nekousaly (zejmena ty od Irisky). Doufam, ze te ty zensky doma (kdyz jsou ted v presile) moc nezlobi, kdyztak jeste chvili vydrz, pak je spolecne zmaknem. Takze si to uzij a vychutnej oslavy, jak jen muzes.
Minule jsem vam psal strucne, ze uz mame vlastni auto. Je to fakt zihadlo - Mitsubishi Sigma station wagon, coz znamena po nasem kombik. Ten jsme potrebovali na nase veci, az budeme putovat. Koupili jsme ho v jednom bazaru za 1000 dolcu. To je docela dobre, ale hlavne zalezi, jestli s nim ujedeme co potrebujeme. Jinak je to manual (z cehoz mam radost), obsah asi 2 l, ma air condition (doufam ze funkci), radio s kazetakem. Vevnitr vypada docela zachovale, zvenku taky, ale jsou tam uz nejake zatmelene kousky. Podvozek a motor taky vypadaji dobre, ale to vite, dovnitr jsem nelezl. Je vyroben v r. 1983 a registraci ma do brezna 99, takze by jsme ho mohli jeste po nasem navratu snad prodat. Nalezli jsme asi 10 minut od nas neplacene parkovani, protoze tady se jinak vsude plati, nebo musi mit clovek vyrizene jakesi povoleni od jakehosi urady, ale do toho se nam nechce. Tak hlavne at nam ho nekdo neukradne, nebo nerozbije, kdyz ho nemame kazdy den na ocich.
Myslim, ze jsem taky psal , ze uz mame vsichni tri praci. Dostali jsme totiz treti praci od Roba, tzn. , ze ted vsichni tri roznasime letaky. Aspon se vzajemne nebudime pri nasem kazdodenim vstavani o pul seste. Zkousime najit jeste neco na vecer a uz byly i nejake nadeje (dalsi letacky, pizzerie..), ale zatim nic nemame. Ale do odjezdu uz zbyva asi jen pet tydnu, takze pochybuju, ze si jeste vydelame nejak moc navic. Spis budeme muset vystacit s tim, co mame ted - po koupi auta skoro nic.
Meli jsme ted prodlouzeny vikend, protoze australani meli v pondeli jakysi svatek. Jeden den jsme navstivili fish market, prelozeno do cestiny rybi trh. Bylo tam opravdu spousta druhu ruznych potvor, od chobotnic, skebli, raku, krabu, ustric az po rybi ruznych barev, tvaru a velikosti. Skoda, ze jsme neznali vetsinou nazvy. Ale jinak mi trh pripadal takovy moc civilizovany a upraveny, to v norskem Bergenu se mi libil asi vic.
Dalsi den jsme byli konecne v opere. Ale ne na predstaveni, ale jen na prohlidce. Opera ma totiz vyroci 25 let (je stara jako ja) a tak byl vstup do vsech prostor na jeden den zdarma. Kolik tam bylo vsude lidi si dovedete asi predstavit - moc a moc a moc a moc. Ale i tak to bylo zajimave. Vevnitr jsou dva obrovske saly, jeden operni a jeden koncertni, kazdy v samostatnem kridle. Ale to se tezko vysvetluje, protoze Opera je strasne zvlastni. Krome techto dvou je tam jeste maly salecek, ruzne restaurace, obcerstveni a z druhe strany zase male sceny ve foyaje (nevim jak se to pise, sorry), odkud je i krasny vyhled na zaliv, most a mesto. Stejne mi ale prijde Opera zajimavejsi zvenku, nez zevnitr.
Zrovna vcera jsem ji fotil pri zapadu slunce a ted se chystam ji jit fotit se stativem potme. Fotky si tady nechavame delat. Vyjde to levneji nez u nas, je to na vetsi format - 10*15 a muzeme se rovnou kouknout, co jsme vyfotili.
Ted uz zase budu muset koncit. Snad se mi to dnes podari odeslat. To ma pak totiz clovek hrozny pocit marnosti, kdyz pul hodiny pise a pak mu pocitac sdeli : sory vole, error. Takze snad vas jeste bude zajimat, jak tu je. Minuly tyden uz to vypadalo docista na leto, bylo ke 30 stupnum, nekdy i pres. I v noci byl pekny hic. Tento tyden je zase chladneji, obcas sprchne, pres den je tak kolem 20 stupnu.
Mejte se vsichni moc krasne a ja se zase ozvu. Cau, cau
Martin

MAIL ČÍSLO 7
Datum: 14.10.1998
Název: Prijemne jarni pozdravy
Cau, cau, cau Brno a vsichni kdo ctete muj dalsi mail,

predne musim podekovat za dopisy, ktere jsem vcera a dnes dostal, tzn. diky mami a Mirku a diky babi. Vcera me jeste navic prekvapil a potesil tatka svym mailem. Pokusim se vam strucne odpovedet.
Mirku, nad tvym dopisem jsem se obcas dobre zasmal. Skoro bych uz zapomnel , co vsechno stvoril nas genius z nejvetsich. Co z nejvetsich, primo nejvetsi a jestli pisu nejaky nesmysl, tak me klidne poprav. Az si vylecis tu rymu, tak si konecne muzes koupit letenky a prijet se podivat. 
Ted konecne, co je noveho u nas. Zase tak moc toho ted neni. Pres normalni tyden toho moc nestihnem . Dojdem tak po druhe utahani domu, pote co absolvujeme kazdodeni dopoledni zhruba 15. km prochazku s letaky v ruce, udelame si obed a pak teprve nekam vyrazime. Porad taky neco shanime, nebo zjistujeme, pripadne jdeme do knihovny. Shanime treba knizku k nasemu autu a poradny atlas Australie. Ten uz jsme dostali. Ted mame navic nejaky problem se zaevidovanim auta. V bazaru nam rekli, ze se na to muzeme vykaslat, ale zjistli jsme , ze to asi neni pravda. Termin ted mame celkem sibenicni. Zitra. Bude nas to stat dalsich 75 $. Ale co nadelame.
O vikendu jsme byli na dvou fotovystavach, obou zadarmo, ale zase tak zajimave nebyly. Jedna o Recich, kteri se sem pristehovali. Druha byl jakysi vicuc australskych fotografu, takze takova vsehochut. Byl tam s nami i Dragan, ktery uz je s nami zase kamarad. Ale ted zrovna lezi v posteli, protoze mu operovali krecove zily. Snazime se mu vsichni pomahat, nosime mu jidlo a tak. Ke vsemu nam ted nejak nemocni i Eva. Ma nejakou anginu, ci co. Tak se ji taky snazime pomoct, snad to nedostaneme vsichni.
Jeste me leccos napada, ale napisu vam to zitra, kdy jdu opet na pocitac. Takze se mejte a nashle.
Martin

MAIL ČÍSLO 8
Datum: 15.10.1998
Název: Dalsi dil z OZ
... pokracuju ve vcera zapocatem dopise. Musel jsem ho ukoncit, protoze na me cekala Eva, ktere nebylo vubec dobre. Ma asi teplotu, boli ji v krku a asi i cele telo. Ale dneska sla do prace.To vite, to se v kapitalismu musi. Protoze jak clovek rok chybi, tak to je Rob jako pes. Ale vazne, 51$ neroste jen tak na stromech, takze se Eve ani nedivim, ja bych v jeji kuzi sel taky. Dneska odpoledne si lehne a ma do pondelka cas se jaks tak uzdravit. Mame tady sice spoustu leku i antibiotik, ale ty si Eva nechce brat, protoze by je musela dobirat a nesmela by pri tom chodit ven. Dokonce pakistanec Azar sel k doktorovi, popsal mu Eviny priznaky jako svoje a vyfasoval od neho leky. Blazen. Ale jsou to stejne antibiotika. Hlavne at to nedostanem od ni, coz je celkem pravdepodobne, zvlaste kdyz jsme vsichni na jednom pokoji a nekteri z nas (nebudu je jmenovat, protoze je stejne neznate) dokonce i na jedne posteli.
Tento tyden nam nas sef Rob opravdu zatapel. Museli jsme jezdit pekne daleko, ale hlavne daleko mimo zonu, kde plati nas listek. To je totiz tak: mesto je rozdeleno na nekolik zon (asi 5 nebo i vic) a my mame tydenni permanentku na prvni zonu za 23 $. Ono to vetsinou staci, da se s ni dostat skoro vsude. V metrech, kterymi nejcasteji jezdime jsou turnikety, kterymi bez platneho listku neprojdem, ale ty jsou vetsinou jen v te nasi zone. Metro je pod zemi jen uplne ve stredu mesta, jinak jede jako normalni vlak. A dal ma takove normalni zastavky. Tam obcas kontroluje nadrazak, ale da se tomu vyhnout. A prave tento tyden jsme jezdily porad do treti az pate zony. Ve vlaku snad revizori nechodi a kdyztak mame pripravene nejake vymluvy.
Jinak treba pri nastupu do autobusu se musi listek taky protahnout takovou cteckou, takze tam bychom mimo nasi zonu jet nemohli. V tech vzdalenych oblastech to uz byla misty fakt divocina. Mel jsem treba na mape nakreslenou nejakou cestu a ona to byla jakasi pesina do buse. Kolikrat byly domy jen na jedne strane a na druhe prave nejaka bus.
Se zajimavych zvirat casto vidavame papousky Kakadu. Jsou to pekni macci, celi bili  a moc se neboji. Pochoduji si v klidu po trave, neco tam zobou a moje pritomnost jim nevadi. Na dalku se daji poznat tim, ze strasne rvou. To je jako kdyby je nekdo vrazdil, nebo jako kdyby nekomu hodne sproste nadavali.
Ja osobne mam vsak spadeno na jine ptaky. Jsou to takovi cerno-bily mrchy, velikosti asi havrana. Predstavte si, ze uz na me dvakrat zautocili. Jednou jsem sel po ulici s letackami a neco me jakoby bouchlo do hlavy. Zdesene jsem rozhlizel, ale nikde nikdo. A najednou z druhe strany. To uz jsem ho uvidel, odletel na strom a tam se na me drze dival. Podruhe to bylo jeste horsi. To jsem takhle jednou mocil opodal u jednoho stromu a zase me atakoval. On do me primo nenaletel, ale vybral to tesne vedle hlavy, takze me jen trochu bouchl kridly. Kdyz jsem odchazel, tak opet zautocil z druhe strany. To uz jsem zacal mit pomalu strach. Odcouval jsem k nejblizsim domum a mysle si, ze uz je to dobry jsem zacal rozdavat letaky. Kdyz uz jsem byl asi 100 m daleko, zas na me naletel. Priletel potichu zezadu, udelal otocku u me hlavy a s hlasitym revem odletel. Notny kus cesty jsem se jeste ohlizel. Od te doby, kdyz ty potvory vidim, jak sedi nekde na trave a zvedave si me prohlizi, tak jim zahrozim a ukazu svoje zuby. Ale to je taky Australie.
Apropo muj zub. Stale ho mam schovany. Ale radeji bych, kdyby zaujal misto v me puse. Janze to bych se musel byt schopen domluvit s tou trapnou pojistovnou. Musim kvuli tomu volat do Brisbane, stoji to spoustu penez a vysledek zadny. Vlastne jo. Rekli mi, ze mi to asi neproplati. Tak se musim jit zeptat nejakeho zubare, kolik by stalo nasazeni te korunky a jestli to vubec pujde, protoze je jakasi divna. Pak to musim financne zvazit. Kdyby to aspon nebyla jednicka.
To je tak pro dnes vsechno, co me napada. Ale nebojte, ja zase napisu a sdelim nove zpravy. V poslednich dnech je tu prijemne teplo, polojasno a tak 22-27 stupnu.
Mejte se vsichni krasne
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 9
Datum: 15.10.1998
Název: Od M.Pohanky pro V.Pohanku
Ahoj tati,

tvuj mail me opravdu prekvapil a jeste vic potesil. A to neni fraze i kdyz tech tady v Australii slysim hodne. ...
... Ja vim, ze si lidi musi maximalne pomahat, ale kdyz o to nekdo proste nestoji, tak uz to asi nema cenu. Mohl bych to porovnat s necim co vidim tady. Potkavam tu hodne zebraku, hlavne v nasi ctrvti Redfernu. Chteji dolar ci dva. To mi pripada jako drzost, hlavne kdyz vim, ze jejich podpora v nezamestnanosti cini asi 800 $ mesicne a my si za nasi praci vydelame 1000 $ mesicne. A to jeste nesmi prset, abychom vubec mohli pracovat. A takovy clovek po me neco chce. A to ani nevypadaji nijak uboze. Proste se jim nechce. S to podporou to je pry tak, ze ji dostane kazdy a na libovolne dlouhou dobu. A z 800$ se da celkem slusne zit. Pokoj si clovek muze pronajmout tak za 350 na mesic ( i levneji) a za jidlo da tak 200 ( mi tak 120$). No nemaji to tady spatne ,co? A to jeste kdybys videl ty ceny za ostatni veci. Treba rifle za 15$ , to je tak prumerny hodinovy plat. Ale to jsou jen priklady.
Ptal jsi se na prodlouzeni viza. Budeme o nej zadat tesne pred nasi cestou, tedy pred pulkou listopadu. Jinak to nejde. Ale pry to davaji celkem v pohode, hlavne jim musime ukazat, ze mame dost penez na dalsi tri mesice cestovani (musime rict ze uz ty tri mesice cestujem), coz je tak 3000 $. Muzeme tam jit po jednom, tzn. s temi samymi penezi a zbytek co nebudme mit si pujcime. Proste to musi vyjit. Ale kdyz uz jsme se tolikrat obavali a zatim nam to vychazi, tak uz se to ted snad nepokazi.
Nahodou mame  z Cech docela zpravy. Obcas si cteme na internetu nase noviny a tak aspon v kostce vim , co se deje. Ale kdyby jsi mi to mohl jeste trochu shrnout, tak bych se nezlobil. Co taky sleduju, je katastrofa brnenskeho fotbalu. K tomu proste neni co dodat. Aspon , ze nase reperezentace vali. ...
Zdravi klokan a cestovatel
Martin

MAIL ČÍSLO 10
Datum: 22.10.1998
Název: Novinky z A.
How are you going, mates?

takhle nejak bych vas pozdravil, kdyby jste byli australani. Je to jakysi sileny patvar, ktery v prekladu znamena asi neco jako: jak se vede kamo? Jenomze oni si tohle, nebo jen obycejne How are you? (jak se mas?) rikaji pri kazdem potkani. Pritom ovsem vubec necekaji na odpoved a kdyz uz, tak neexistuje jina, nez ve smyslu: dobre a ty? Je to takove male pokrytectvi, ze ktereho si ja delam jenom srandu. Oni to berou v podstate jako pozdrav. Ale prece jen, kdyz se me prodavacka v obchode zepta, jak se mam, tak me to jeste trosku prekvapi. Jediny vychodoevropan Dragan dokaze odpovedet nejak negativne, treba jako ze cely zivot stoji za ... Tak to je jedna takova tvar Australie o ktere jsem vam chtel napsat.
Dragan, kteremu nasi Pakistanci rikaji Miko je opravdu blazen. Minuly tyden byl na operaci s krecovymi zilami. Mel pry aspon ctrnact dnu lezet, ale on porad chodil, dokonce i ven. V pondeli se vypravil do prace. Ale zacalo ho to tak bolet, ze se musel vratit. Od te doby ho to porad hodne boli, ale on nechce zavolat ani svemu doktorovi. Snazime se mu pomoct, aspon mu nakupujem a vzdycky kdyz mame cas, tak zajdem na kus reci.
Ptali jste se me na anglictinu. To je opravdu zajimava otazka. No, neni to moc dobre. Na zacatku to bylo opravdu dost spatne. Ono se musi rozlisovat nekolik dovednosti: rozumet, umet mluvit, umet cist a umet psat. Da se rict, ze se zlepsuju v umeni cist a rozumeni. Od zacatku casto koukam do slovnicku, ktery nosim porad u sebe a snazim se ucit slovicka. Ale treba v gramatice se moc nezlepsuju, takze moje vyjadrovani celkove moc nahoru nejde. Ale vzdy, kdyz je nejaka prilezitost, tak se snazim aspon rozumet, coz uz se mi celkem dari. Kdyz jsme nekde vsichni spolecne tak moc nemluvim, protoze treba Eva mluvi opravdu vyborne a ja nez neco vykoktam, tak ona uz to dopovi za me, nebo to proste vypada blbe. Ja vim, ze bych se na to nemel koukat, ale proste to jinak nejde. Takze zlepsovani neni zdaleka takove, jak jsem cekal, ale slovicek jsem se naucil opravdu celkem hodne.
O vikendu jsme nechali s Milanem Evu se lecit a podnikali neco sami. V sobotu jsme objevili novou plaz s peknym jmenem Coogii beach. Dojeli jsme tam ale az docela pozde, takze uz jsme se stacili vykoupat jen jednou. O nejakem plavani ve zdejsich vlnach stejne nemuze byt rec, takze vetsina lidi stoji kus od brehu a ruzne se vrha do vln. My jsme delali neco podobneho. Kdyz se clovek kousek rozplave a najednou ho prevali vlna, ze ani nevi kde je, tak to muze byt i docela nebezpecne.
V nedeli jsme vyrazili s nasim Misou (Mitsubishi) na prvni vylet. Jeli jsme asi 30 km na jih do Royal national parku. Mazane jsme jeli uz brzo rano, takze jsme projeli bez placeni. Udelali jsme pak takove dva okruhy. Jeden kratky vedl necim jako destny prales. Ale k tem opravdovym , co nas jeste cekaji, mel asi jeste daleko. Bylo tam sice spousta palem a obrovskych stromu, rvali tam ptaci, ale prece jen to nebyla zadna neproniknutelna houstina. Druhy okruh byl znacne delsi (asi 17 km). Sli jsme podel pobrezi, nejprve jeste kus od more a pak vlastne nahore na utesech. Pripominalo mi to Irsko. Az na tu teplotu. V nedeli bylo opravdu super horko a v novinach jsem si pak precetl, ze bylo dokonce 36 stupnu. Tu druhou cast jsme sli celou po slunicku, protoze tam rostly jen ruzne traviny a male stromky, pripominalo mi to horskou vegetaci. Takze slunicka jsme si opravdu uzili. Pri tom me napada, ze uz jsem docela slusne opaleny a myslim, ze se to jeste bude stupnovat.
Zajimave bylo, ze jsme potkavali jen velmi malo lidi i kdyz byla nedele a park je v podstate na kraji mesta. Az kdyz jsme dosli k jedne plazi, kterou nam v informacich doporucovali jako ze si ji nesmime nechat ujit, narazili jsme na obrovske parkoviste a spoustu lidi, kteri se jednak vyvalovali na plazi a taky piknikovali. Rodinne pikniky jsou vubec australsky narodni sport a v kazde informacni publikaci treba o narodnich parcich se nejprve doctete, jestli a kde se da dobre piknikovat. To je zase jedna z tvari teto zeme.
V podstate je dobre, ze ti lidi se tam valeli a nikdo nas pak neotravoval v krasne prirode. Tak jsme meli moznost vecer uvidet vzacneho zivocicha a to jezuru. Byla strasne krasna, zejmena rypacek (sorry Irisko, ale byl snad jeste lepsi, nez ten tvuj). Lezela v pisku a asi zrala mravence. Stali jsme doslova nad ni a tak se dala do pomaleho ustupu a pri tom vypadala roztomile, jak tema pacickama lezla a pri tom na nas koukala tim srandovnim ryposem. Stali jsme nad ni oba s fotaky, ale bohuzel jsme ji ani jeden nevyfotili . Bylo uz sero a tak nez jsme to vsechno nastavili, tak nam vzdy vylezla ze zaberu. O tom, jaka je to skoda, svedci to, ze kluk se kterym jsme se ted setkali a ktery je strasne sverazny nam tvrdil, ze ma sen videt prave jezuru. A to prosim drzel v ruce metroveho zraloka (ktery ho pak kousl), drzel v ruce nejjedovatejsiho hada pakobru a delal s nim pak neuveritelne kousky, jako ze ho nechaval zakusovat do cepice, aby si ho mohl vyfotit. Ale to jen tak pro ilustraci.
Budu uz muset koncit. Z dalsich novinek by vas asi zajimalo, ze mame nejake problemy s autem, respektive s baterkou , ktera se nam uplne vybila. V bazaru, kde jsme ho kupovali, nam dali zdarma jinou, ale mam strach, ze vybiti nebylo jen tak a ze tam problem muze pretrvavat. Jsou tam i nektere dalsi drobne nedostatky, ale ty snad odstranime.
Eva uz je skoro zdrava, ale zase zacina byt nemocny Milan. Tak mame porad neco zajimaveho.
Mejte se doma hezky a nezapomente si preridit cas. My si ho ale ridime na druhou stranu, takze rozdil mezi nami ted bude 10 hodin.
Cau klokan Martin

MAIL ČÍSLO 11
Datum: 29.10.1998
Název: Z Australie pro tatku
Ahoj tati,

dekuju za zpravy z domova, at uz rodinne ci politicke. Takhle mam dojem, ze jsem ani nikam poradne nejel, kdyz jsem porad v obraze. Tady v knihovne se da totiz krome mailu dostat i normalne na internet a tam jsou k dispozici treba ceske noviny. Takze obcas (tak 1. za tyden) do nich nahlednu. Ctu vetsinou jen titulky a sem tam neco zajimaveho, treba o vlade, nebo o Bobicich. Ted navic posloucham kazdy ctvrtek dopoledne hodinove vysilani v cestine na kanale CBN. Chodim takhle s letacky a do walkmana (ktereho jsem dostal od naseho anglickeho kamarada Raye) posloucham ceske vysilani. Vede to tady nejaka australska Ceska, ale prispevky jsou tam i z domova, treba zpravy z ceskeho rozhlasu. Pak jsou tam ruzne zajimave rozhovory a komentare vetsinou k tomu, co se deje doma. Zajimalo by me , jestli to tady ty Cechy vubec muze zajimat. Komantatorka Inka je docela srandovni a obcas me i rozesmeje. Tahle informovanost zmizi, az budeme na cestach. To budeme teprve spravne odriznuti od sveta.
K tvym otazkam. Prechod z leta do jara a opet do leta mi opravdu vubec nevadi. On to totiz zadny prechod nebyl. Kdyz jsme odjizdeli, bylo u nas neco kolem 20 stupnu a tady v podstate taky. A za ty dva mesice se to v podstate zase tak moc nezmenilo. Bylo uz nekolikrat ke tricitce, dokonce i pres, ale treba tento tyden je spis tesne pod dvacet. Obecne se da rict, ze teploty se pohybuji mezi 20 - 25 stupni. Uz jsem docela zvedav na to, co nas ceka na severu. Podle vypraveni naseho kamarada Petra, je to slunce pry tak silne, ze to az boli. V noci to zase hlavne na pousti klesa az k nule. V tropech je zase pry skoro 100 % vlhkost, hlavne ted, kdyz bude leto. Ale ja se na to tesim.
Musim ted koncit. Mame pred sebou posledni dva tydny v Sydney a jeste toho chceme a musime hodne zvladnout.
Ahoj
Martin

MAIL ČÍSLO 12
Datum: 3.11.1998
Název: Spousta zprav
Cau doma,

zdravi vas samozrejme Australan Martin a s nim nove zpravy ze Sydney. Udalosti jsme tady ted meli hodne, ale nade vse cni dve velke, na ktere se zkusim zamerit.
Jedna z nich ma nazev Opera. Nejprve jsme si dali minuly vikend takovy predkrm v podobe koncertu pod sirym nebem, poradanym na schodech Opery. Bylo to k vyroci 25. let otevreni teto dnes uz dominanty Sydney. Predstavte si nekolik tisic lidi, jak sedi ci lezi na zemi, pere na ne slunce svych 30 stupnu a oni sleduji na postavenem podiu operni arie. A mezi nimi jsme sedeli my. Nekteri tam popijeli sampano, jini meli primo cely piknik. Ale bylo to fajn.
Minulou stredu jsme vyrazili do Opery naostro. Dozvedeli jsme se, ze pred kazdym opernim predstavenim se prodavaji zbyle listky a se studentskou slevou to dela 25 dolaru. Jenom clovek nema jistotu. Ale nam se to povedlo hned napoprve. Dostali jsme listky na Fausta. Jo , jeste co jsme meli na sobe? Eva krasne kratke bile saty, ktere si tady koupila a k tomu boty, ktere ji koupil Pakistansky ctitel. My s Milanem kalhoty (ja cerne rifle) a kosile s kratkym rukavem. K tomu boty (ja hnede) ktere jsme si pujcili od naseho, byt trochu zvlastniho, kamarada Honzy. Kdyz si treba holi nohy.... Ale k opere. Byl to opravdu zazitek, na jaky se jen tak nezapomina.
V sobotu prisel druhy vrchol. Z radia jsme se dozvedeli o setkani Cechu v sokolskem dome tady v Sydney k prilezitosti statniho svatku. Jeste jsme si to telefonicky overili a vydali se tam. Jel s nami jeste nas velice sverazny kamarad Peta. Je to daleko a proto jsme jeli autem. Ridil jsem ja a taky jsem se uvolil ten vecer dobrovolne nepit. Po ceste nam dosel benzin. Stalo se to ve tretim pruhu triproude silnice tesne za rusnou krizovatkou v kopci. Nastesti nas zadarmo odtahla mistni sluzba kousek k benzince. Tim jsme prisli o oficialni cast programu - proslovy. Dalsi cast sponzoroval cesky konzulat a byla to koktejl party s jidlem a pitim. Po pocatecnim zarazeni, protoze jsme tam byli zdaleka nejmladsi a jeste jsme nikoho neznali, jsme se rozjeli. Seznamili jsme se z ruznymi lidmi, dobre se najedli a cely vecer zajimave ubehl. Decka pila alkohol, coz ja jsem jen smutne sledoval s kolou ci necim podobnym. Vse bylo zadarmo, takze se do toho poradne opreli. Mezitim jsme se seznamili s generalnim konzulem, se kterym jsme se i fotili a pozdeji vecer dobre popovidali, starostou sokolu, knihovnik nam ukazal knihovnu a daroval dve knizky od krajanu a tak. Pote co vetsina lidi odesla nas tam zustalo asi dvacet, sesedli jsme se a zpivali s kytarami ceske pisnicky. Kdyz nas v jednu starosta definitivne vyhodil nastala zajimava cast noci pro me. Prselo, v aute jsem mel tri povykujici opila individua a musel jsme se sam navadet asi 30 km domu, pricemz jsme jeli jinou trasou, protoze pres onen slavny most Harbour bridge se timto smerem plati. Bylo to opravdu vesele (kdyz bych mel vypravet vsechno, asi by jste se hodne divili , ale jsou veci, ktere si asi nikdo krome me nepamatuje), treba Milan na me volal zezadu, ze se mam klidne vybourat, protoze jemu je tak dobre, ze je mu to uplne jedno. Kdyz nam ale podruhe dosel benzin, tak bylo po srande. Nastesti jsme meli s sebou kanistr, takze jsme do neho sli nabrat k nejblizsi benzince. Milan druhy den prohlasil, ze takovou akci uz nezazije aspon dva roky.
Pristi patek ci sobotu definitivne vyrazime, takze kdyby me nekdo chtel nahodou jeste napsat dopis, tak ma posledni sanci. Posta jde myslim tak sest az osm dni. Hlavne abychom dostali ale nova viza. My ted s Milanem vymyslime, jak ukazat penize na kreditce, kterou mame. Ale o tom vi vic pan Vojtek, takze se muzete zeptat jeho.
Jeste nez me vyhodi od pocitace, popisu vam toho Petu. Je to asi ctyricetilety borec, fousaty, chodici naprosto nemozne oblekany, ktery sem vyrazil pres nejaky program , tazke ma i prac. povoleni. Jenze ani po skoro roce co je tady neumi temer nic anglicky. Vlastne se tady o neho porad nekdo staral a nam ho defakto predali dalsi kamaradi . On je to takovy prirodni typ, introvert. Uz tady prave s temi kamarady procestoval skoro celou Australii a ted nam o tom zajimave vypravel. Kdyz mluvil treba o to , jak chytil do tuky nejnebezpecnejsiho hada pakobru a co snim asi dve hodiny delal, vcetne toho ze ho lovil s prazdnym barelem, vezl v ruce na motorce pricemz ho nechaval zakusovat do riditek, aby se vyzuril a tak dal. Nebo jak se potapel u koralovych ostrovu a chytil za ploutev asi metroveho zraloka, ktereho pak zvedl do vzduchu, tocil snim aby ho nekousl a kdyz ho presto kousl do ruky, tak ho pustil a rychle uplaval. I dalsi vypraveni o ruznych zviratech a o tom co je k videni po Australii bylo dost zajimave. Pravdou je, ze praci jsme mu tady nasli my, Milan mu prenechal praci cistice domu a ubytovani ted taky, bydli od patku prave u nas za rohem u kamarada Honzy.
S Milanem jsme se nechali zadarmo ostrihat. Videli jsme v jednom kadernictvi inzerat a tak jsme se prihlasili. Byla to nejaka ucnice. Ovsem neco takoveho jsem taky jeste nezazil. Strihani trvalo hodinu. Brala to po neuveritelne malych kouscich a vubec tak zajimave. Ale myslim, ze se to celkem povedlo, takze nam aspon v tech tropech nebude tak horko na hlavu.
Ja se ozvu jeste urcite pristi tyden, asi prave v patek.
U nas je uz skoro tyden docela skarede i kdyz 20 stupnu by asi pro vas nebylo malo, ale posledni tri dny je snad takovych 15. Takze doufam, ze se to vylepsi, vzdyt jsem skoro jeste ani nebyl na plazi.
Mejte se vsichni krasne,
cau Martin

MAIL ČÍSLO 13
Datum: 12.11.1998
Název: Cau a my jedem
Ahojte vsichni doma v Brne,

tak uz je to tady! Zitra vyjizdime na nasi velkou cestu. Proto je tento mail samozrejme posledni ze Sydney. Dal se budu ozyvat asi zase mailem, ale urcite o poznanim kratsim, protoze za to budu vetsinou platit. Doufam, ze to pochopite.
V minulem tydnu jsme neco zarizovali kolem nasi cesty a o vikendu jsme meli takovy muzejni program. V sobotu jsme byli v Powerhouse muzeu, coz je mistni technicke muzeum. Maji to tam udelano strasne zajimave pro lidi. Na spoustu veci se tam da sahnout, jsou tam hodne nazorne a zajimave ukazany. Meli jsme na to ale jen asi dve hodky, takze jsme neprosli ani zdaleka vse. Skoda. V nedeli jsme dokoncili prohlidku umelecke Art galerie (vstup zdarma) - prohlidka moderniho umeni, asijska vystava a obrazy evropskych mistru z 19. stoleti. Pak jsem sel ja sam do mistniho Akvaria. Ale to byla naprosta bomba. Chodil jsem tam bez prestavky ctyri hodiny, coz je urcite muj rekord a byl jsme naprosto nadsen. Videl jsem ptakopisky, krokodyly, obrovske zelvy, raky, kraby a spoustu dalsich ryb, ktere asi neznate. Byly tam obrovske nadrze, ve kterych se chodilo vlastne takovou sklenenou chodbou uprostred. A tam plavaly treba 20 cm ode me zraloci, rejnoci s prumerem vetsim nez moje paze , zelvy na kterych by se dalo jezdit, ktere si klidne kousli i do samotneho zraloka. Na zaver expozice byly koralove utesy. Nadherne barvy, tvary a zivot kolem nich, to se ani neda popsat. Uz se tesim na real. Jen nemusim videt ty potvory, ktere muzou cloveka klidne zabit behem 10 minut, jako meduzy, nebo takzvanou Stonefish - kamennou rybu a nekolik dalsich.
Tento tyden jsme si uspesne vsichni prodlouzili vizum, ja ho mam do 28. unora. Mame uz taky prebukovane letenky, takze kdyz se nic dalsiho nestane, tak ja s Milanem prijedeme do Prahy 15. unora v 10, 10 h. Eva pojede uz 20. ledna.
Zitra vyrazime na cesty. Doufam, ze budu podavat pravidlene zpravy, aspon kde prave jsme. Jedeme nejprve na sever, tedy do tepla a mozna i destu, protoze se obavame ze uz asi zacalo jejich obdobi. Pak na vychod a konecne na jih pres poust, Alice Springs, Adelaide do Melbourne, kde musime byt do 20. prosince.
To je zatim vse. Loucim se s vami se vsemi, doufam ze ne navzdy. Pravda, parkrakat se mozna muzem do nebezpeci dostat, ale bez toho by to nebylo ono. Mejte se a uzivejte si svoji zimu. Ja jedu do tepla.
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 14
Datum: 19.11.1998
Název: Z Brisbane
Caute doma,

hlasim s z Brisbane, jsem v mistni knihovne, kde je stejne jako v Sydney internet zadara. Z toho je asi videt, ze uz cestujeme a neco uz jsme ujeli. Dnes je patek a je to sesty den nasi cesty. Zatim se da hodnotit trochu rozporne. Urcite jsme videli spoustu zajimaveho, ale mohlo toho byt vic, nebyt.....
Hned pri vyjezdu ze Sydney zacali nase potize s autem. Zejmena do kopce auto najednou zacalo ztracet silu, trhalo s sebou a pak se obvykle uplne zastavilo. Problem jsme videli v tom, jak jsme one sobotne-nedelni noci dolivali benzin z naseho kanistru, ze se nam tam asi dostaly nejake necistoty. Protoze, kdyz jsme ho pred cestou cistili, byl tam pekny humus. Nase nalada klesala pomalu az pod mrazu. Problemy se opakovaly priblizne po 20 km. Byla nedele a nemohli jsme najit ani zadny otevreny servis. Eva byla tak nastvana, ze se pomalu chtela vratit zpet. Vse nastesti dobre dopadlo. V podvecer jsme nasli u cesty jeden otevreny servis, kde nam moc mili lide pomohli. Byl to opravdu ucpany benzinovy filtr pred karburatorem. Vymenili nam ho a dali jeste jeden do zasoby. To vse za 12$, coz nam spadl kamen ze srdce. Auto pak jelo dobre. Ale necistoty asi jeste nejsou vsechny pryc, protoze predvcirem to zaclo zase. Takze jsme filtr opet vymenili (sami) a uz to zase jede.
Cestou jsme se staveli v nekolika mesteckach, ale byli jsme celkem zklamani, potoze to co v pruvodci oznacuji jako World heritage = svetova pamatka jsou treba uplne normalni domky, jakych jsme v Sydney videli spoustu. Proste v Australii bude zajimavejsi priroda, nez nejake pamatky a mesta.
Jedeme na sever podel pobrezi, takze jsme se zastavovali v nejakych primorskych letoviscich. Pobrezi je opravdu nadherne. Vetsinou piscite, voda uplne cista, Pacifik se vali v mohutnych vlnach a kdyz k tomu sviti slunicko, je to uplny raj.
Druhy den jsme odbocili na takovou zajizdku do jednoho narodniho parku jmenem Dorrigo. Byly tam huste subtropicke destne pralesy, jake jsem opravdu jeste nevidel. Uvidime asi jeste huststi, ale tohle bylo taky dobre. Stromy byly fakt obrovske, mezitim velikanske kapradiny a ruzne propletence. Australani se vyznacuji tim, ze maji vsechno opravdu neuveritelne popsane, vsude cedulky a cedule, treba i po ceste u silnice. Vsude informace, kde nas ochotne informuji o vsem okolo. Takze to je vyborne. Tak tomu bylo i v tomto parku. Vecer jsme spali prave u vstupu, da se rici u techto informaci. A tam jsme primo na loucce , kde jsme spali videli prvni klokany. Bylo jich tam spousta, pasli se na trave a skoro vubec se nebali. Koukali jsme na ne , jako na zjeveni. Prichazeli tam pak jeste i rano, kdyz jsme snidali.
Dalsi den jsme se zastavovali v dalsim primorskem mestecku Coffs Harbour. Bylo celkem pekne a tak jsme se pak opodal koupali. Koupani si ovsem nepredstavujte , jako nejake plavani. To se ve tech vlnach vubec neda. Proste jdeme asi 30 m do more a vrhame se do tech vln. To je fakt svanda. Ta nas ovsem rychle presla, kdyz jsme se vraceli z more a zjistili , ze nam nejaka velka vlna vzala veci. Nastesti se valeli ruzne pohazene opodal. Moje ledvinka, kde mam ja i Eva vsechny dulezite veci nastesti prezila a byla jen mokra. Kdyby se ztratila, tak muzu jet rovnou domu. Milanovi zase obal zachranil jeho Petu. Ztratili se jen Eve tmave bryle , ovsem za 700 Kc, takze byla docela smutna. Aby toho nebylo malo, tak po 100m jizdy jsme zjistili, ze jsme pichli, takze jsme museli vymenit kolo. Nastesti se to povedlo.
Dalsi den jsme dojeli az ke svetoznamemu stredisku Gold Cost = Zlate pobrezi. To je 40 km se tahnouci jednolity pas plazi, za kterym se tyci obrovske hotely a sjizdi se sem cela Australie a myslim i svet na dovolenou. Vse je zde samozdrejme orientovano na turisty, jsou zde ruzne parky ve stylu Disneylandu a podobne. Ted tam bylo jeste docela prazdno, mozna proto, ze bylo docela zima. Coz nas hrozne zklamalo, protoze jsme se tam chteli jeden den koupat. Nakonec jsme se tam opravdu den zdrzeli, dokonce jsme se i koupali, ale opravdu jen kvuli tomu, ze jsme na Gold Cost. Jinak byla fakt zima.
Vcera vecer jsme prijeli do Brisbane. Zatim jsme toho moc nevideli, ale je to docela zajimave mesto, takze tu zustanem zitra do vecera a pak pojedem zase dal na sever. Jsme uz tedy v Queenslandu a tady je o hodinu mene, nez v New South Walsu, takze jste za nami uz jenom o 9 hodin.
Dnes jsme navstivili City hall - radnici. Meli jsme tam uzasny zazitek kdyz nas pri prohlidce jedne mistnosti proste oslovil jeden urednik, dal se s nami do reci a posleze nam zavedl do nekolika mistnosti, kam se zadny navstevnik nedostane. A tak jsme se vyfotili treba v kreslech, kde se prijimaji vsechny oficialni statni navstevy v Brisbane a dalsi podobne mistnosti.
Na dalsi ceste uz asi opravdu tolik prilezitosti k mailovani nebude, ale nejake kratke zpravy budu urcite posilat nadale. Takze se ted loucim z Brisbane, kdyz na nasem tachometru je zatim najeto ze Sydney 1270 km.
Mejte se pekne a uzivejte si nadale vasi zimy. Jo, a jak dopadly senatni a mistni volby?
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 15
Datum: 2.12.1998
Název: Pozdrav z tropu
Ahoj,

jsme uz teda v tropech, v Townsvillu. Mame za sebou ze Sydney 3250 km a do Melbourne pred sebou neco pres 5000 km .
Z Brisbane jsme jeli dal na sever stale kolem pobrezi. Hned kousek za mestem jsme navstili zajimavy country market a jeden pan nam poradil, kde muzeme videt koaly. Zkusili jsme to a opravdu jsme tri videli. Oni sedi na eukaliptech, jsou zfetovani z tech listu a nejaci lidi jim vubec nevadi, trakze jsme je v klidu pozorovali.
Pak jsme se skvarili na plazi na Sunshine coast, coz je skoro stejne zname jako Gold coast. Odneslo to hlavne bricho a zada, proste jsem trochu zcervenal. Ale ted uz je to hnede i kdyz se zase pravda loupu.
Po koupacce v mori jsme navstivili zajimave mestecko Noosa heads, kde jsme dalsi den prosli mensi ale zajimavy narodni park. Tam jsme treba zblizka fotili velkeho varana, coz je takovy drak. Vubec se nas nebal, ale nastesti na nas ani neutocil. Byly tam taky prekrasne plaze .
Pokracovali jsme do dalsiho parku Coolola NP. Tam nas nejvic zaujala zajimava plaz Rainbow beach, obrovske pisecne duny do vnitrozemi a v parku tropicky prales a krasna jezera.
Pak jsme se hodne presunovali a to hlavne za tmy, takze jsme toho moc nevideli. Az za mestem Mackay, ktere nas zklamalo, jsme videli krasny NP , kde jsme potkali spoustu klokanu, ktere jsme si i hladili a fotili se s nimi.
Pak uz jsme dorazili do Townsvillu, kde jsme i ted. Mezitim jsme si ale udelali trideni vylet i s autem na ostrov Magnetic island. Tam jsme se potapeli se snorchlem a videli na vlastni oci naprosto neuveritelne veci z podmorskeho sveta - koraly a spoustu ryb a dalsich vodnich tvoru (treba maleho zraloka ci rejnoka). Ale zitra pojedeme primo na jeden z ostrovu Velkeho barieroveho utesu. Je to takovy zajezd a myslim, ze to predci vse co jsme zatim videli ( i v zivote?).
Pak uz vyrazime smerem do vnitrozemi. Cekaji nas opravdove pustiny, poust a asi hrozna horka. Ted je tady porad neco pres tricet a v noci asi 25, ale to se jeste da.
Takze se mejte a je se ozvu asi az z Adelaide.
Zdravi cestovatel Martin

MAIL ČÍSLO 16
Datum: 4.12.1998
Název: Vyrazime na vychod, ale v hlave mame more
Ahojte vsichni,

pisu vam z mestecka Charters Tower, coz znamena , ze jsme uz opustili vychodni australske pobrezi a vydali se na zapad do pustin a pousti. Zatimco v poslednim tydnu a pul jsme meli prijemne tropicke pocasi s teplotami kolem tricitky a slunecnim svitem, tak ted nas ceka posun asi o deset stupnu nahoru, coz uz asi moc prijemne nebude.
Kdyz vam chci napsat, co jsme zazili, musim zacit nutne od konce. Vcera jsme totiz navstivili jeden z ostruvku (utesu) Velkeho barieroveho utesu. To, co jsme tam videli pod morskou hladinou predcilo myslim vse, co jsem az dosud videl ve svem zivote. Plavali jsme se snorchlem, brylemi a ploutvemi a mezi nami se prohanela hejna ryb od uplne malickych az po zhruba metrove a vsechny byly krasne barevne. Kousek pod nami ubyhal svet plny koralu, hvezdic, musli, meduz .... vsech moznych velikosti, tvaru a barev. Omlovam se, ze to nedokazu tak dobre popsat, ale bylo to proste uzasne. Korunu vsemu nasadil asi metr a pul dlouhy zralok, ktery proplul tesne vedle nas . Cely vylet lodi stal za to, protoze jsme se celou dobu krmili a napajeli (kdyz uz to bylo v cene) vcetne vyborneho obeda primo na lodi. Jen Milan mel den trochu pokazeny, protoze mu behem dvouapulhodinove jizdy lodi tam i zpet bylo dost spatne (podrobnosti si necham) a pri potapeni bojoval vice nez s morem, se svym snorchlem a brylemi.
Ted uz musim koncit, takze se vsichni mejte a piste, at mam taky nejake spojeni s domovem.
Zdravi Martin

MAIL ČÍSLO 17
Datum: 16.12.1998
Název: Z civilizace zdravi cestovatel
Ahojte vsici v Brne,

toz se zase hlasim, tentokrat uz z Adelaide.
Mame uz za sebou najetych asi 8000 km, projeli jsme obrovske pustiny a da se rici, ze i pouste. Ty me ale trochu zklamaly. Cekal jsem jen pisek a kameni, ale muzu vam rict, ze nic takoveho jsme za celou cestu stredem rude Australie nevideli. Vsude rostla aspon trava (i kdyz sucha a bodlava) a vetsinou i kere a male stromky. Ale pisek a vsechno ostatni je tam vazne rude.
Zazili jsme tyden a pul , kdy max. teploty pres den neklesaly pod 38 stupnu a nekdy bylo az 42, ale prekvapive se to dalo dobre vydrzet. V aute jsme meli klimatizaci a kdyz jsme se zrovna v tom horku neskrabali na nejaky kopec, tak to vazne slo. V noci bylo taky teplo, takze predpovedi o mrazivych nocich nevysly.
Krome nekonecnych pustin jsme videli i spoustu zajimavych veci. Ale jeste ty pustiny. Nekde bylo mezi jednotlivymi mestecky treba 250 km a mezi tim jsme jeli prevazne po rovne silnici natazene jak pravitko. Jelo se treba 5 km bez zatacky. Ovsem ty mestecka si asi vubec nedovedete predstavit. S nasimi to rozhodne nema nic spolecneho. Proste par baraku, benzinka, obchod, motel a to je asi vsechno.
Nejzajimavejsi veci , co jsme navstivili:
- Mt. Isa - hornicke mesto (doopravdove) uprostred niceho, tezi se tam ruzne kovy, treba med, zinek a tak;
- Tenant Creek - pry zajimave prevazne aboriginske mesto, ale moc tam toho nebylo, krome poflakujicich se aboriginu, z nichz s jednemi jsem sem vyfotil;
- Devils marbles - to stalo za to, v prekladu Dablovy kulicky,  kameny prevazne kulate, rozhazene po krajine v oblasti asi 5 km, pri zapadu a vychodu slunce krasne cervene, Eva tady malem stoupla na hada;
- Alice Springs - relativne velke mesto (30 tisic lidi) uprostred pustin, prave tim je asi zajimave, spousta aboriginu, pekna hlavni obchodni trida;
- samozdrejme Uluru, neboli Ayers Rock - slavny nejvetsi kamen, vylezli jsme hned zrana nahoru (drsna prudka cesta), v polednim horku jsme ho cely obesli, spousta jeskyn s malbami aboriginu, posvatna mista, velice zajimave, fotili jsme ji pri zapadu slunce;
- Olgas, neboli Kata Tjuta - snad jeste zajimavejsi uskupeni asi 30 km od Uluru, uvidite na fotkach, bylijsme tam taky jeden den;
- Coober Pady - mesto kde se tezi 80 procent opalu na celem svete, prasne mestecko, kde lidi spi ve skalach aby prezili to horko, dokonce i kostel je ve skale, mame nejake opaly;
- videli jsme po ceste : psa dinga, klokany, walaby (skalni klokany), emu a spoustu mravencu.
Mejte se pekne, uz musim koncit
Martin

MAIL ČÍSLO 18
Datum: 16.12.1998
Název: Pokracovani ...
... predtim me skoro nasilne prerusili, tak ted jeste muzu chvilicku pokracovat.
Ve vyctu zajimavosti jsem zapomnel na krasny a drsny narodni park West Macdonnel, tahnouci se zapadne od Alice Springs. Videli jsme tam asi tri docela zajimava mista, z nichz v jednom jsme v tech 40 stupnich podnikli asi trihodinovy vylet. Ale bylo to krasne. I s koupanim na konci ve skalnim jezirku.
Dal jsem zapomnel na Kings Canyon (odbocka asi 250 km z Uluru). To byla proste parada, uzasna obrovska rokle, oblopena divokymi kameny. Cele jsme to obesli a videli treba i Rajskou zahradu, coz odpovidalo nazvu.
Bohuzel se mi stala jedna neprijemnost, ztratil jsem tridni knihu. Ne vazne, ztratil jsem brasnu na Petu a vsechno v ni, tzn. vyfoceny film, blesk a dalsich par da se rict drobnosti. Fotil jsem jednou pri male zastavce u kraje silnice a zapomnel jsem brasnu na strese auta. Dovnitr jsem si vzal jen fotak. A jak jsme se rozjeli, tak to tam asi nekam spadlo. Bohuzel uz byla skoro noc. Hledali jsme to tam pak potme a dalsi den rano, ale neuspesne. Nahlasili jsme to na policii v Alice Springs a dal jsem jim adresu domu, takze by od nich neco mohlo prijit.
Ale jinak se mame vsichni dobre, hlavne mi vubec neprijde, ze za tyden jsou Vanoce. Takze jestli uz to nestihnu jinde, tak vam preju vsem krasne Vanoce, kupu snehu a hodne darku.
Zdravi cestovatel Martin

MAIL ČÍSLO 19
Datum: 21.12.1998
Název: Tesne pred Vanocemi
Caute,

ted jsem prave v Melbourne, do Vanoc zbyvaji dva dny a ja jeste vubec nevim, kde budem. Sem jsme dorazili v nedeli vecer a sli na posledni spolecnou veceri (vlastne prvni) do jedne asijske restaurace. Vcera jsme jeste chodili s Evou, ale vecer jsme ji predali jejimu stryci, ktereho nam predtim vybarvila v hroznych barvach, ale ukazalo se ze tento 78 lety pan je uzasne vitalni a spravny. Ma nekolik obchodu, obchoduje s buhvicim po celem svete (mimo jine asi i s realitami).
Jenze ted se rozhodujem, jestli tu zustat az do vanoc, nebo vyrazit hned hledat praci nekam na farmy v severni Victorii. Tam chceme vydelat nejake penize a pak mozna i zase s Evou jeste asi mesic cestovat. Nejakeho 7. unora musime byt v Sydney a prodavat nase auto. Ale vse muze byt taky jeste jinak, treba kdyby Milan chtel cestovat dal sam....
Od doby , kdy jsem psal z Adelaide jsme uz toho zase tak moc nepoznali. Adelaide je prijemne mesto s uzasne vyresenym centrem, plnym historickych budov, kompletne obklopenym parky, ale prece jenom mu neco schazi. Treba obchody na hlavni tride zavreli shodne v pul seste (pred Vanocemi!) a cela trida se uplne vylidnila.
Dal jsme se stavovali v malem mestecku Hahndorf, uz podle jmena je videt, ze ho zalozili nemecti pristehovalci. Bylo pekne, libilo se tam hlavne Milanovi (ochutnavky vina a syru- to ho nadchlo).
Poslednich 300 km pred Melbourne jsme jeli po takzvane Velke oceanske silnici (nevim jak to lip prelozit), ktera byla proste super. Skytala pohledy na pobrezi podobne jako v Irsku - kolme vysoke (az 100 m) utesy a pod nimi divoke rozbourene more. Jelikoz pobrezi bylo prevazne z piskovce, vymlelo more spoustu ruznych kamennych sloupu, mostu a dalsich utvaru, ktere stoji treba osamocene kus od pobrezi. Asi nejznamejsi je utvar "12 apostolu", u ktereho bylo taky nejvic turistu. Ale cela ta cesta kolem more stala rozhodne za to.
Tady je ted docela chladno, tak kolem 20 stupnu. Takze my, zvykli z pouste, chodime normalne ve svetru a nekdy i v bunde. Melbourne, co jsme zatim videl, vypada dost dobre. Snad bude jeste cas si ho prohlidnout.
Takze jeste jednou vsem krasne Vanoce do Brna preje
Martin

MAIL ČÍSLO 20
Datum: 5.1.1999
Název: Prvni pozdrav v r. 99
Ahojte doma,

vsem vam dekuju za vanocni prani. Potesila me i kdyz jsem je cetl az po Novem roce.
My (tzn. ja a Milan) jsme ted v Sheppartonu. To je asi 200 km kolmo nad Melbourne. A co tady delame? Trhame mergle, totiz merunky, totiz apricots. A jak jsme se sem dostali? Proste jsme vedeli , ze je to tady ovocnarska oblast a tak pote co jsme neuspeli blize Melbourne, jsme zamirili rovnou sem.
Ale jeste jake byly nase Vanoce. Docela dobre a hlavne netradicni. 24. jsme cely den chodili po Melbourne, vecer jsme si delali palacinky na barbecue, coz se vubec nepovedlo, takze jsme po dvou hodinach snedli asi tri polosyrove .. O pulnoci jsme byli na pulnocni msi v centru. Az pozdeji jsme si vsimli, ze to byl anglikansky kostel. Ale to nevadi. Spali jsme pak pod sirakem v parku , kde se jezdi zavody F1 a vstavali pred sestou , abychom vam mohli zavolat. 25.12., kdy jsou zde prave Vanoce, jsme si jeste neco prohlidli ve meste a pak jsme valili pryc. Zatimco jeste ten den bylo pres 30 stupnu, dalsi dva dny bylo 12 C a porad pselo. 27.12. jsme nasli tady tu praci a od 28. pracujeme. U farmare taky bydlime v takovych ubytovnach, coz je docela dobre, protoze mame teplou vodu, zachod, plyn.
Prace nam sice moc nevynasi, je to tak 50-65 $ za den, pricemz delame i 10 hodin, ale co se da delat. Merunky jsou totiz docela male a jeste se musi probirat.
Co nas ale ted hlavne trapi jsou uplne nelidska vedra. Poust proti tomu byla naprosta hadra. Minuly tyden se to postupne zvedalo z 20 C az na soucasne teploty. Posudte sami:
sobota 35 C
nedele 38 C
pondeli 41 C
utery 41 C
dnes 39 C
zitra pry 36 C, ale ja uz jim moc neverim,
protoze ochlazeni uz hlasi tri dny. Dalsi dny se ma uz "skutecne" ochlazovat, dokonce v sobotu az na 30 C. To si budem muset asi obleci kalhoty a svetr. Ted sedim v klimatizovane knihovne, ale az vyjdu ven, tak to do me zase prasti.
Budeme tady ale uz jen zitra a mozna kousek patku. Pak jedeme pro Evu do Melbourne a dale zase chvilku cestovat. Dalsi nase plany jsou jeste nejasne. K jejich ujasneni potrebuju vasi pomoc.
...
Mejte se v roce 99 vsichni krasne a zase nekdy na mailu nashle.
Martin

MAIL ČÍSLO 21
Datum: 7.1.1999
Název: Opet ze Sheppartonu
Ahoj, ahoj,

dnes z uspornych casovych duvodu pisu jen kratce. Ted jsme opet v Sheppartonu, ale uz na ceste pryc, tedy do Melbourne a dal.
Vedra uz nastesti presla, dokonce rychleji nez podle predpovedi, takze ted mame relativne prujemnych 25 C i kdyz nam se to zda jako celkem chladno.
Posledni den a pul trhani merunek jsem musel vynechat, protoze se mi cosi stalo s kotnikem. Nejdriv zacal jen tak trochu bolet, myslel jsem si , ze je to od nejakeho pichnuti, protoze mam popichane cele nohy. Ale ono se to stale zhorsovalo, cely kotnik mi natekl a pak uz jsem nemohl na nej ani stoupnout. Tak jsme se jen tak belhal. A s tim se trhat nedalo. Prisel jsme sice o 100$, ale co nadelam. Hlavne, ze uz je to dnes lepsi. Sice stale natekle, ale uz chodim a ani to moc neboli.
...
Mejte se v Brne vsichni krasne, nebo se k tomu aspon priblizujte.
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 22
Datum: 14.-15.1.1999
Název: Hlasim se z hlavniho mesta
... vsechny Vas zdravim z Canberry. Urcite vsichni vite, ze je to hlavni mesto. Docestovali jsme sem skoro po tydnu, co jsme opustili opet s Evou Melbourne.
Na ceste jsme navstivili historicke mestecko Sovereign hill. Samozrejme, ze to bylo v podstate muzeum, nebo spis skanzen. Ale uplne perfektne propracovane. Dal se tam stravit cely den, coz jsme taky udelali. Clovek se ocitl o 150 let zpet, protoze vse bylo udelano ve stylu, kdy v tomto kraji propukla zlata horecka. A to vcetne lidi v historickych kostymech, kteri se pohybovali po ulicich, prodavali v dobovych kramcich, pracovali v ruznych dilnickach. Obcas se treba na ulici poprali, nebo sehrali jinou scenku. A mezi tim se volne pohybovali turisti, jako my. Dokonce jsme si i zaryzovali zlato, ale nic jsme nenasli i kdyz ostatni sem tam na neco maleho narazili.
Pak jsme byli v krasnem narodnim parku Grampians, kde jsme podnikli par kratkych vyletu. Cestou do Canberry jsme jeli kolem reky Murray, kolem ktere se drive tocil zivot v tomto kraji. Jeste ted tam pro turisty pluje spousta kolesovych parniku ze zacatku stoleti a mestecka lezici na rece jsou docela pekna.
Ted jsme teda v Canberre. Mesto se zajimavou historii a trosku nudnou soucasnosti, ale stoji za to videt. K videni je tu spousta muzeii, galerie, ale hlavne oba parlamenty (stary a novy), ktere jsou reseny opravdu uzasne a valecny pamatnik, ktery je po Opere v Sydney nejnavstevovanejsi pamatkou v Australii. Jsou tam velice zajimave zpracovany vsechny valky, kterych se Au. zucastnila, vcetne zdi, kde jsou jmena vsech padlych vojaku. Do vseho tohoto je vstup zdarma!!! Ale to je v Australii docela normalni. Dokonce i zdarma pruvodce.
Tolik co jsme zatim videli. Ale od vcerejska vecera zijem necim uplne jinym. Je to opet nase auto. Ocitli jsme se s nim v nejhorsi krizi, ale ted uz muzu napsat, ze to dopadlo zazracne dobre. Proste nam vcera neco hrozne zacalo skripat nekde v motoru. Kdyz jsme kousek jeli, tak se to jeste zhorsovalo az nam auto jako by smyklo a museli jsme zastavit. Vypadalo to na zadreny motor. Uz jsme pomalu planovali kriticke plany, zvlaste kdyz to vubec neslo nastartovat za hroznych kvilivych zvuku. Pak se to nakonec povedlo a pote co praskl nejaky remen to jelo relativne normalne. Mysleli jsme, ze se nam zadrel alternator, coz by bylo jeste oproti motoru dobre. To bylo vcera vecer. Dnes jsme opatrne dojeli k jedne servisni stanici a tam nam k velke uleve rekli, ze to je jenom zadreny motor od air-condition. K alternatoru vede jiny remen. Takze to muzem nechat jak to je, jen nam nepojede chlazeni. Proste vyborne rozuzleni, kdyz uz jsme planovali cestu stopem.
To by bylo ted asi vsechno. My jedem s Evou do Sydney a pak jeste chvilku asi sami cestovat. 25. unora nas najdete na Australian open na tenise a to primo na hlavnim kurte. Uz mame totiz koupene listky.
Ze zajimaveho mesta uprostred zelene vas zdravi
Martin

MAIL ČÍSLO 23
Datum: 20.1.1999
Název: Diky za pomoc
Halo, halo, vsem v Brne na vedomost se dava:

Diky vsem za maily. Dostal jsem dve trochu protichudne zpravy ohledne te skoly
...
My jsme se zdrzeli den a pul u kamaradu v Sydney, predali Evu Azharovi a pak teprve vyrazili zase na cesty. Jinak Eva je v teto chvili nekde v letadle asi uz nad Evropou.
My brazdime kolem pobrezi do Melbourne. Super zazitky: videli jsme nekolik skvelych tulenu a pozorovali jsme taky delfiny! Sledujem tenis a tesime se na pondeli, kdy ho budem primo sledovat.
Mejte se a jeste jednou diky za vyrizeni.
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 24
Datum: 24.1.1999
Název: Z Australian Open
... prave vam pisu primo z arealu, kde se ted hraje Australian Open v tenise, je to samozrejme v Melbourne.
Je to tu uzasne, videli jsme uz hrat Kordu, Ulihracha, Kafelnikova, Raftera, Martina, Rosseta, Williamsovou a dalsi. Nejlepsi byl zapas Korda -Martin, ktery koncil v jednu v noci. Byli jsme jedini Cesi, kteri Petu povzbuzovali a myslim, ze nas bylo slyset. Ted jsme tu uz treti den, coz je zmena oproti puvodnimu jednomu dni, ale tomu proste neslo odolat. Listky na Kordu jsme koupili nahodou za 10 dolaru, vcera jsme byli za 15$ na kurtech krome centru, ale dnes mame listky primo na centrkurt, takze uvidime Grafovou, Selesovou, Agassiho a dalsi.
Musim koncit, protoze tady stoji fronta lidi, ale vsem se jeste ozvu. Primo z Australian open zdravi
Martin

MAIL ČÍSLO 25
Datum: 26.1.1999
Název: Uz zase pracovne
Cau,

zdravim vas opet ze Sheppartonske knihovny. Presunuli jsme se sem vcera vecer z Melbourne.
Tenisu jsme si uzili od soboty do pondeli dost. V pondeli nas k tomu vyhralo prijemnych 33 stupnu. Zapmnel jsem vam napsat, jak jsme se seznamili s nasim ted uz nejlepsim hracem Bohdanem Ulihrachem (je asi 30. na svete). Videli jsme ho uz v nedeli rano, jak se rozehraval, rekli jsme mu, ze mu prijdem fandit a nechali si ho podepsat. Pak jsme skutecne fandili , ale moc mu to nepomohlo, protoze prohral se Svycarem Rossetem 0:3. Vecer , kdyz jsme se sli divat na dalsiho Cecha Damma, jsme ho potkali, jak jde stejnym smerem. Sedli jsme si v hledisti za ne (byl tam s dalsi tenistkou Lenkou Nemeckovou) a po chvili se s nimi dali do reci. Pak jsme jeste kecali asi hodinu. Boda je docela sympatak, docela ho zajimala i nase cesta a my jsme se zase dozvedeli neco od nej.
Vcera jsem si taky v Melbourne zmenil letenku, takze snad s definitivni platnosti poletim ze Sydney 25. unora odpoledne a v Praze budu v patek 26. v 10,10. Milan asi definitivne nepoleti domu se mnou, ale jeste sam nevi, kdy vlastne. Uvazuje, ze tady jeste chvili zustane sam (nebo s nekym, koho potka) a bude jeste chvili vydelavat a pak cestovat, pripadne studovat.
My jsme ted teda v Sheppartonu. Praci jsme nasli docela lehce, takze ted se budem zivit trhanim hrusek, pripadne i broskvi. Dokonce jsme sehnali vice mist, takze jsme se mohli rozhodovat. Jeste to nemame uplne uzavrene, ale meli bychom uz od zitrka pracovat. Budeme asi delat tam, kde jsme uz chvili delali pred tim.
Mejte se pekne a snad budete mit za chvili podobne teplo jako my, tzn. slusne pres tricet.
Cau Martin

MAIL ČÍSLO 26
Datum: 28.1.1999
Název: Tatuldovi
... takze opet ze Sheppartonu. Kdyz by jste me videli ted, tak by jste se celkem divili. Sedim v knihovne, na sobe spinave a lehce smrdici obleceni, kratasy maji na zadku jednu velkou a jednu uz zasitou diru, ale hlavne ze mailuju! Znaci to jedine, a to ze jedem rovnou z prace, tzn. rovnou ze sadu.
Nase plany tady se trosku pozmenily diky tomu, ze jsme tady potkali nekolik Cechu. Se tremi z nich ted bydlime zadarmo na jedne farme, ale jezdime pracovat tam, jak jsme meli domluveno, tzn. k panu Varapodiovi a jeho synovi, takze jak minule. Ale hlavne, ze mame to bydleni zadarmo. Nasi novi kamaradi ted pracuji s nami , ale az bude mit jejich farmar praci (dozraji hrusky), tak budou delat u nej. My mozna taky. Zalezi, jestli se mu uvolni nejaky misto.
My jsme delali vcera a dnes broskve, dnes jsme presli na hrusky. Broskve byly trochu lepsi, ale hrusky se zase rvou vsechny, zatimco broskve jsme museli vybirat jen zrale. S penezi je to ted daleko lepsi, nez na merunkach. Vcera jsme si treba vydelali 88,4 A$ (cisteho), prepocet je na vas. Doufam, ze to takhle pujde i dal.
Zdravi a louci se
picker (prelozte si) Martin

MAIL ČÍSLO 27
Datum: 4.2.1999
Název: Z horkyho Sheppartonu
Ahojte doma,

posilam dalsi zpravy ze Sheppartonu. U nas je to ted porad to same. Kazdy den vstavame o peti, jedeme 20 km do prace, pak cely den pickujeme, pricemz tak po jedenacte hodine uz je vetsinou horko k nevydrzeni, takze pocitame kazdou hodinu do tech zhruba peti, kdy tak vetsinou koncime. Cestou nazpet se obcas stavime v Colesu nebo ve Woolworthu. V Colesu maji perfektni slevy na pecivo. Vecer po seste prodavaji spoustu veci za 70 centu. Treba chleby puvodne za 2,50 , ruzne buchty, kolace a tak. Vsechno upecene ten den a vetsinou za puvodni cenu pres dva $. Ale zbytek samozdrejme nakupujem ve Woolworthu. Vecer uz se toho moc nedeje. Udelame si jidlo, pak vetsinou vykladame, pripadne ukazujeme fotky a kolem desate jdem spat. Vzdyt uz zase po pate zacina dalsi tvrdy den.
Ale penize vydelavame zatim slusne, vychazi to tak v prumeru 80$ na den (cisteho). Dneska jsme meli trochu strach. Tesne pred prvni vyplatou jsme se dozvedeli, ze ta finta ve formulari, ze jako zadame o TFN plati jen 28 dni. Pak ho musis dodat, nebo platis 50% dan. A od merunek je to rozhodne vic nez 28 dni. Nastesti to dobre dopadlo a dali nam vsechno, teda zdanene 15 procenty. Hned jsme se dohodli s majitelem a nechali se zaregistrovat pod jinymi jmeny, takze mame dalsich 28 dni. Ted jsem pro zmenu Martin Klokan. Kdyby to takhle v pohode bylo i tehdy v Sydney....
Zajimavi jsou ti dalsi Cesi (resp. Moravaci) - Ales a Jana. Ales je silene podobny Tomu Cruisovi. Ale uplne vsim i usmevem. Ke vsemu je pry 25 % majitelem brnenske zname adventure cestovky Kudrna. Oba jsou navic z Ostravy! A oba studovali v Brne. Hrozne zahadny je jejich vztah. Snazime se prijit na to, co je mezi nimi. 
Milan se vcera nechal ostrihat strojkem na jezka! Ma ho asi 1 cm dlouheho. Pro mistni podminky je to docela dobre. Kdybych nejel domu, mozna bych o tom docela taky uvazoval. Milan kazdopadne vypada jako skinhead, nebo jako cerstvy vojin.
Mame uz taky hotove dalsi fotky. Jedny jsme si nechali delat tady v Sheppartonu u Kodaku, protoze nam dali slevu 2$ na film. Ta labistka je asi zazracna, protoze jsme z vysledku byli uplne nadseni. Udelala to vazne vyborne, kdyby to takhle delali i v QFL, tak mam ted mozna vetsi fotograficke sebevedomi. Prave u firmy QFL jsme si delali fotky pred tim a byla to hruza. Taky jsme je hned dali reklamovat, ja jsem daval treba 11 filmu. Taky to trochu spravili, ale zase to vetsinou prehnali.
Jestli je u vas neco noveho, krome toho ze mate asi o 40 stupnu min nez my, tak napiste. Jinak se mejte dobre, ja uz za chvili jedu domu.
Zdravi Martin

MAIL ČÍSLO 28
(poslední)
Datum: 22.2.1999
Název: Ze Sydney
... takze mozna naposled caute doma. Prominte dnesni strucnost, mam jen par minut. Jsem ted uz v Sydney, sam bez Milana a bez naseho draheho auta. Rozloucili jsme se v Canbere vcera, pote co jsme jeste zabloudili do Australskych Alp a zdolali "v potu tvare" nejvyssi australsky vrchol Mt.Kosciuszko (doopravdy to bylo dost lehke).
Priletim teda v patek do Prahy (10,10). Kamaradi z Prahy me premlouvaji abych tam aspon den zustal a podelil se o zazitky, takze to mozna udelam, ale jeste nejsem rozhodnut na 100 %. Takze doma bud v patek vecer, nebo v sobotu (odpoledne?).
Ja mam jeste dva dny v Sydney, cekaji me nakupy, vzpominky, mozna koupani, louceni, uvidim co vsechno jeste stihnu.
Takze zatim cau
Martin

Hlavní stránka Popis cesty Mediální odezva Fotoalbum 1 Fotoalbum 2 Fotoalbum 3
Fotoalbum 4 Fotoalbum 5 Rozcestník Návštěvní kniha Novinky

Vytvořeno pro MSIE 5.0, rozlišení 800x600
Last modified 06/2004
© 2000-2004 Martin Pohanka